O asociaci


Záleží nám na místech, kde žijeme. Jsme starostové, primátoři, členové městských zastupitelstev, ale i občané, kteří chtějí zlepšovat prostředí ve svých městech. Víme, že jízdní kola sem patří stejně jako veřejná doprava, pěší a automobily. Chceme budovat integrovanou dopravu, ne rozdělovat obyvatele na cyklisty a řidiče. Podílíme se na přípravě a tvorbě návrhů legislativních i nelegislativních opatření týkajících se oblasti městské mobility, chceme být partneři pro vládní i parlamentní politickou reprezentaci.

Asociace měst pro cyklisty je celostátní, dobrovolnou, nepolitickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení právnických osob. Členy Asociace jsou obce, měst, svazky a neziskové organizace. Činnost Asociace je založena především na aktivitě starostů, primátorů a členů zastupitelstev obcí a měst, kteří se nad rámec svých povinností věnují i obecným problémům spojených s městskou mobilitou a otázkami dopravy.

Novinky

18 / 3 / 2017
Jeden (centrální) mozek vládne všem


ECF:  "Součástí naší pomoci, kterou se snažíme podpořit roli cyklistické dopravy a cyklistického průmyslu v chytré, propojené a sdílené mobilitě, je spolupráce s vizionáři a hlavními odborníky, kteří udávají tón právě v oblasti nové mobility. Některé z nich jsme oslovili, aby se během následujících měsíců na ECF.com podělili o svoje myšlenky, názory a vize."

Systémy plánování tras a navigační systémy v tichosti změnily způsob, jakým vnímáme město, v němž žijeme, i způsob, jak cestujeme. Natolik jsme si zvykli na navigaci, že si už ani nevzpomeneme na statické mapy, které jsme zkoumali v atlasech, ani na ty obrovské skládací mapy, které byly uložené v palubní desce auta.

Dost jasně si vzpomínám na ten posun. Jako dítě jsem se účastnil (a někdy v nich i zvítězil) šermířských soutěží, ale protože to není zrovna moc populární sport – tedy aspoň v Itálii ne – pořádaly se tyto akce většinou o víkendu v šedivých městečkách v různých koutech země. Do těchto míst byste zabloudili jen tehdy, pokud by vaše dítě bylo rádoby mušketýrem. Obvykle jsme byli šťastnější, když jsme vůbec našli tělocvičnu, než když jsem byl tak dobrý, že jsem skutečně něco vyhrál. To se však rychle a dramaticky změnilo v okamžiku, kdy jsme namontovali náš první TomTom. Nebyla to sice nejpřesnější verze a každým druhým rokem ji bylo nutné aktualizovat, ale obecně řečeno jste mohli najít svou „jehlu v kupce sena“, tedy svou ulici v urbanistické koncepci města.

V současnosti se hodně změnilo. Nejenže dostanete víc než jednu možnost vaší trasy, ale dokonce si můžete vybrat mezi nejrychlejší, nejkratší nebo nejhezčí trasou. Můžete získávat informace o dopravě, o mimořádných událostech nebo dopravních nehodách přímo v reálném čase, a podle toho svou trasu upravovat. Máme k dispozici širokou škálu aplikací a systémů, díky kterým je navigace dokonalejší, protože tuto problematiku řeší z jiné perspektivy a používají odlišné nástroje.

Musíme se ale ptát, kolik z toho je určeno pro cyklisty, případně kolik toho přichází přímo od nich? Samozřejmě najdeme několik poměrně úspěšných aktivit, ale kde jsou například „Google mapy“ pro cyklisty? Mapy zobrazující cyklopruhy, cyklostezky, stezky v parcích, stoupání do kopců a různé alternativy jako nejrychlejší nebo nejbezpečnější trasy, trasy v nejčistším prostředí, možné spojnice s veřejnou dopravou a další způsoby multimodální dopravy?

Dávný spor: Adam Smith vs. John Nash

Co nám stále chybí, to je skutečná centralizovaná inteligence v pozadí těchto systémů. V současnosti to funguje tak, že každý smartphone, navigátor nebo počítač funguje v městské mobilitě jako mozek, který optimalizuje trasu jedinečným způsobem v osobním zájmu svého majitele.

Adam Smith říká ve své Teorii neviditelné ruky, že v ekonomice lze dosáhnout těch nejlepších výsledků, když každý aktér sleduje pouze vlastní zisk: trh pak bude automaticky regulován vlastními principy nabídky a poptávky, tou tzv. neviditelnou rukou. Takový decentralizovaný přístup k navigačním systémům funguje stejně i v oblasti městské mobility: na dopravu ve městě se nenahlíží jako na společný a společenský problém. Každý z těchto nezávislých „mozků“ vypočítá trasu z A do B v Bruselu, Londýně, Pekingu, New Yorku, a promýšlí pouze tu nejlepší trasu pro sebe. Vůbec nebo jen málo se zajímá o další osoby, které ve stejný moment zkoumají tu samou trasu. Téměř to vypadá, jako bychom se po městě pohybovali sami. Pokud je nutné trasu upravit, například kvůli silnému provozu, individuální systémy se opět rozhodují sami za sebe. Stejně jako v (globální) ekonomice i v případě dopravní přetíženosti a městské mobility se tento přístup ukázal jako mírně řečeno suboptimální.

Inovace, kterou do ekonomického sektoru přinesl John Nash (téměř revoluční, získal díky ní Nobelovu cenu), vstoupila přímo do tohoto principu. Film Čistá duše režiséra Rona Howarda skvěle vysvětluje tuto novátorskou myšlenku: nejlepšího výsledku dosáhneme, pokud každý aktér dělá to, co je nejlepší pro něj samotného, a současně optimalizuje výsledek pro ostatní aktéry. Pokud se tedy snažím vypočítat optimální trasu jen pro sebe a předstírám, že budu jedinou osobou na této trase, nemůžu dosáhnout té nejvyšší efektivity. To, co já – stejně jako každý další člověk v mém městě – potřebuji, je centrální inteligence, schopná řídit dopravní požadavky od stovek tisíc přepravujících se osob. Takový mozek města by vypracoval komplexnější a společensky optimální řešení, které zohledňuje jak zájem jednotlivce, tak zájmy široké veřejnosti. Rychle by vygeneroval různé možnosti dopravy pro každého z dojíždějících, které by zajistily propustnost hlavních ulic, a tím i těch vedlejších, které dnes často přebírají dopravu vytlačenou z hlavních komunikací.

Důležitá otázka zní, zda by z toho měli prospěch všichni. Nepřímo ano. Někteří z nás samozřejmě budou muset akceptovat pomalejší nebo delší trasu, ale provoz ve městě bude mnohem plynulejší a umožní každému bezpečnou a plynulou chůzi, jízdu na kole nebo autem po městských ulicích.

Opravdu inteligentní mozek by podporoval jízdu na kole

A co by to přineslo cyklistům? Algoritmus analýzy nákladů a přínosů, který by byl součástí „mozku města“, by mohl zohlednit i dobu jízdy, ekonomické náklady, environmentální náklady, tlak vyvíjený na městskou infrastrukturu a celou řadu dalších proměnných, na jejichž základě by rozhodl o tom, kterému způsobu dopravy dát přednost: co myslíte, jak by si stálo jízdní kolo?

Kromě toho by místní samospráva mohla rozhodnout o přímé podpoře veřejné a aktivní dopravy a jejím upřednostnění před motorovou dopravou, případně by mohla ta nejvíc znečišťující vozidla směrovat ven z města do okrajových částí a eliminovat jejich negativní účinky.

Jako motivace pro veřejnost by mohl fungovat systém odměn buď finančních, nebo ve formě kreditů pro soukromé či veřejné služby. Každopádně můžeme konstatovat, že pokud taková řádně fungující umělá inteligence, založená na neuronové síti schopné učit se bude zavedena, přinese to nekonečné možnosti jak pro pozitivní ovlivňování, tak dokonce pro řízení žádoucího chování, které posiluje rozvoj zdravých, bezpečných a efektivně fungujících měst.

https://ecf.com/news-and-events/news/one-central-brain-rule-them-all

Autor Niccolò Panozzo

21. 2.  2017



« zpět | přehled


Úvod
Novinky
Dobrá adresa
Aktivity
Členové
Jak se stát členem
Partneři
Kontakt
Pro média, dokumenty
Odkazy

Web je realizován v rámci projektu Central MeetBike prostřednictvím programu CentralEurope,
který je spolufinancován ERDF.

cyklistická akademie

 

Copyright © cyklomesta.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením
Asociace měst pro cyklisty a s uvedením zdroje.

Partneři: Česko jede - Cyklistická akademie - www.kamvpraze.info - Univerzita Palackého v Olomouci - Velvyslanectví Dánského království

mapa webu Webdesign STUDIO VIRTUALIS